Základní škola Měcholupy se zapojila do projektu VZP -  VZPoura úrazům

Základní škola Měcholupy využila nabídky vzdělávacího projektu VZP „Vzpoura úrazům,“ který je zaměřený na prevenci úrazů a nehod dětí a mladistvých. VZPoura úrazům je postavena na opravdových příbězích ambasadorů projektu, kteří jsou sami po úrazu upoutáni na invalidní vozík nebo se s následky úrazu celoživotně potýkají. Z vlastní zkušenosti tak dobře vědí, jaké je to žít s trvalými následky po vážném zranění, a dokážou svou zkušenost předat dětem.

V rámci školních besed se žáci seznámí s problematikou úrazů, s rizikovostí určitých životních situací a poučí se o tom, jak lze vhodnými preventivními opatřeními omezit rizika úrazů na minimum.

V úterý 26. dubna ZŠ Měcholupy navštívil ambasador Michal. V roce 2010 neodhadl rychlost nájezdu na snowboardový skok a po úrazu páteře se nedobrovolně stal vozíčkářem.  Až do toho osudného okamžiku byl aktivní kluk, který provozoval několik sportů. Vztah k pohybu a ke sportu ho ale neopustil. Vystudoval vysokou školu, pracuje a žije aktivní život. Sportoval před úrazem a sportuje i po něm.  Jednoznačně u něj zvítězilo lyžování, čtyřkolka a ping-pong. V pracovním i osobním životě se řídím vlastním mottem: „Lepší je gram činu než tuna vědomostí.“

Jako druhý z ambasadorů se představil Honza. Ve 34 letech se ošklivě vyboural na motorce a zůstal na vozíku. Více než rok po úrazu strávil v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních. Životní energii a vrozený optimismus mu úraz nevzal. Po úrazu začal také studovat na vysoké škole a snaží se sportovat, dál žít svůj normální život, který má moc rád, i když je trochu jiný. Zobcová flétna, kytara, banjo a mandolína…., hudba je pro Jana zdroj relaxace a nástroj k udržení psychické pohody. Jak říká: „Chci být zkrátka užitečný a pomáhat lidem.“ Také se rád zúčastnil speciálního dílu ročníku Star Dance, v němž tancovali handikepovaní soutěžící se zdravými, a který byl zároveň charitativní akcí pro Centrum Paraple.

Oba ambasadoři projektu předávají  svou osobní sílu a zkušenost s hendikepem, a tím přispívají  ke změně vnímání postižených, k většímu propojování světa hendikepovaných a zdravých lidí. Podílejí se na osvětě v prevenci úrazů, protože život je velmi křehký a stačí pár vteřin riskování či nepozornosti a vše může být úplně jinak.  Přibližují dětem limity, které přináší život na vozíku / jak je těžké si nasadit ponožku/, ale také jim ukazují, že vozíčkáři jsou stejní lidé jako oni a že se jich nemusí bát.

 Děkujeme Michalovi Vondráčkovi a Janu Krauskopfovi za jejich zajímavé vyprávění a za to, jak svými životními příběhy přispívají nejen k prevenci úrazů, ale také dokazují, že i lidé s vážným postižením jsou optimisté a mají chuť žít. V České republice je úrazem ošetřeno každoročně na 450 000 dětí. Právě hendikepovaní z vlastní zkušenosti vědí, jaké je to žít s trvalými následky po úrazu, motivovali tedy naše žáky k zodpovědné péči o vlastní zdraví a zdraví lidí v jejich okolí.

Pro spoustu dětí se často jedná o první setkání s někým, kdo je na vozíku, a jsou překvapené, že všichni ambasadoři i přes svůj hendikep žijí aktivním životem... lyžují, jezdí na handbiku, hrají ping pong, basketbal, potápí se, hrají golf, triatlon, tančí, zakládají rodiny, mají děti! Ambasadoři se nestydí dětem odpovídat na jakékoliv otázky. Vše je postaveno na autenticitě a opravdových příbězích. Prevence má potom mnohem větší váhu, než když o ní vypráví naprosto zdravý člověk.

                                        Mgr. Helena Gondeková