Anotace:

Vývoj mozku a lidského vědomí je charakterizován dvěma základními vlivy – genetikou a prostředím, kterým je jedinec ovlivňován. Jeden z aspektů nelze oddělit od druhého a naopak, a proto je výchova dětí tak hluboce determinující proces – pro kvalitu života, osobnostní spokojenost a sociální uplatnění.

Tento seminář má prostou ambici – jednoduchým a srozumitelným způsobem upozorňovat na klíčová období, která sice nejsou výrazně patrná v chování (individualita a její zrání v prvních letech života se jeví skupinově nediferencovatelně), ale o to důležitější pro šťastný životní příběh jedince.

Cíl semináře:  

Seznámit účastníky se základními vývojovými obdobími a z nich plynoucími potřebami. Účastníci se poučí o principech vývoje mozku a zároveň si je prakticky zařadí do již existujících zkušeností.

Toto téma je velmi důležité, vzhledem k tomu, že téměř 90% vývoje dítěte proběhne do 6 let věku. Ze zbývajícího 10% obsahu jsme rádi, pokud zpracujeme alespoň 2%. Zároveň dnešní doba nepřeje vztahům a zrání. Máme přetížený vzdělávací systém, vývoji nepřispívá ani to, když dítě pochází z nepodnětného prostředí. Sociální a emocionální připravenost dětí na školu je čím dál slabší. Některé jevy se v lidském mozku musí stát do určité doby – pak už se dobrovolně nestanou. Z praxe v poradně plyne, že narůstající počet poruch učení, chování, ADHD jsou důsledkem masivních výchovných chyb.

Narozením dětí nic nezačíná, ale pokračuje. Začalo to již dávno předtím, kdy se v rodinách vytvořily určité návyky, stereotypy. Problémy dnešních dětí mají úzkou souvislost se selháváním vzdělávacího systému. Málo se dětí dotýkáme, dětem chybí citová vazba. Díky tomu se otevírá prostor pro deprivaci. Ta zpomaluje citové zrání osobnosti, vysoce se zvyšuje pozdější riziko závislostí. U těch dětí, které jsou v pravidelném kontaktu s matkou (např. nošení v šátku) se dříve vyvíjí schopnost mluvit, zájem o svět, lépe rostou. Dotek je pro dítě součástí potravy. Citová sytost je v psychice základem sebejistoty. S nejistou kulturou se lépe manipuluje. Děti jsme chtěli, jsme tedy zodpovědní za jejich výchovu. Mezi rodinou a školou musí být nastavená hranice, je možné nabízet pomoc, vědět, co rodičům doporučit, ale nedělat to za ně. Hlavně u dětí před třetím rokem je pak úzká hranice – dítě může mít zmatek v tom, ke komu citově přilnout. Zároveň je to pak problém pro budoucnost – s nikým se tak dobře nemanipuluje, jako s citově vyhladovělým člověkem. Pozice já vzniká přes matku, prvních cca 30 měsíců. V závěsu za tím začíná dítě prohlubovat slovo sám/sama. Dříve, než dítě chápe, kdo je, vnímá, že je třeba se osamostatnit. Kolem cca 3 let probíhá tzv. první střih, kdy dítě zjistí, že něco nechce. Tam dochází k vytváření základu osobnosti. V 6 letech probíhá druhý střih, tehdy se uzavírá spontánní vývoj mozku. Co se týká prvního střihu, potřebujeme u dítěte do 3 let plně vyvinuté dva procesy, které se vzájemně prolínají – úplnou samostatnost těla a úplnou (dostatečnou) emocionální nezávislost. Vedle toho se nám vytváří celá struktura paměti (do té doby si téměř nic nepamatujeme). To ale uvnitř zůstává navždycky a vytváří vnitřní nezpochybnitelné pravdy. Samostatnost a emocionální nezávislost zahrnuje 9 bodů, které by měly být posuzovány před nástupem dítěte so školky. 

Veškerý raný život dítěte (do 3 let) je závislý na nápodobě rodičů. Čtvrtým rokem se akční rádius rozšiřuje na 1-2 jiné děti nebo 1-2 jiné lidi. Do té doby, je všechno, co se děje doma, zákon. Vyvíjíme se přes inprinting (vtiskování návyků) a přes upnutí se na jinou osobu, díky čemuž dochází k emočnímu vývoji. Pokud dětská duše nezíská alespoň minimum emocí, dochází k oddělení emocionální stránky od těla, k citové deprivaci. Samostatnost je absolutně klíčová, je třeba, aby se stihla do prvního střihu.

Nejklíčovější smyslová integrace je vizuálně-motorická koordinace – děti musíme co nejdříve naučit používat co nejpřesněji ruku (mozek dá příkaz oku). Děti se učí nápodobou, proto je potřeba je vést správně (to platí např. i při držení lžičky apod.). Kvantita vizuomotoriky se vyvíjí do 18 měs. Poté se otevírá její kvalita (např. navlékání korálků na vlasec, opakování určitého barevného schématu). Dále je důležitá lateralita – dítě by mělo být schopné se správně obout a zároveň rozeznat pravou a levou stranu. Dětem se tím nastavuje schopnost rozhodnout se vylučovacím způsobem – učíme je tu stranu, kterou dítě preferuje (doprovázíme to slovně – pravou (levou) a tu druhou (nesmí mít jméno)).  Pokud dítě něco zvládá, má potřebu se pochlubit – to přispívá k rozvoji řeči. Touha správně artikulovat vzniká potřebou o tom někoho přesvědčit.

Rozvoj dvou mozkových činností – tam kde komunikuje levá s pravou – naučím se to perfektně (L hemisféra) a když to neumím předvést, dokážu to představitelně vysvětlit (P hemisféra). To je základ gramotnosti, základ hemisférické spolupráce, soulad psychosomatických funkcí a rozvoj příčinných souvislostí (kauzality). Je velmi důležité dát dětem důvod mluvit. Obouvání a oblékání má zásadní význam pro probuzení a rozvoj základních rozumových funkcí. Pro kognitivní vývoj je důležité zvládnout i zapnutí knoflíku.

Nárůst poruch má úzkou souvislost s nevedením dětí k samostatnosti. Do 3 let děti potřebují umět najíst se příborem, obléknout se a obout se správně, v ustáleném pořadí, umět se vysmrkat, utřít se na záchodě. Prvním střihem se získané schopnosti zakonzervují.

Mluvilo se o hodnocení úspěchu (nepodtrhávat, co je špatně, ale zakroužkovat, co je dobře), návycích, dovednostech, porozumění, práci ve dvojicích, trojicích i čtveřicích, o opravování chyb dítětem (pokud je opravuje učitel – usvědčuje tím dítě z neschopnosti, pokud dítě – učí se uznat chybu) – mělo by být ve 4. třídě, o probouzení skupinových potřeb (6 třída) – děti potřebujeme naučit delegovat autoritu (vybrat kapitána). Konkurence je nutná k růstu – je dobré dávat k sobě stejně schopné, jedině tak mají možnost růst.

Emocionální nezávislost – první stupeň vzniká průběžným citovým sycením dítěte. Dítě se podílením na životě v rodině stává právoplatným členem. Má touhu se prosadit, touhu expandovat. Nejslabším místem české výchovy je to, že my potřebujeme zapouzdřit psychiku dítěte aktivací smyslu neuroplasticita, který má základ v adaptabilitě (naučit dítě nebát se změn). Potřebujeme v dětech probudit autocenzurní mechanismy nebo-li zábrany (chybně se nazývá období vzdoru). Je to důležité k tomu, aby se zapouzdřila psychika. Probíhá nejpozději před završením 3. roku. Proces má 4 fáze a 1 mezifázi, která říká, že aby se nám dalo poručit, musíme mít aktivní autocenzurní mechanismy. Trvá různě dlouho. Dává informaci i o energetické kapacitě. Prožít si s dítětem vzdor nás učí chápat, kolik má dítě energie. Intenzita vzdoru nás zase informuje o temperamentu.

První fáze vzdoru – v dítěti chceme probudit nekontrolované dychtění – neumí si poručit. Dítě začne vyjednávat (2. fáze) – jde o přijetí. Nejdůležitějším nástrojem je vlídná emocionální neutralita – nekonečná trpělivost. Třetí fází je nekontrolovaný hněv. Dítě potřebuje zjistit, že to, co chce (kvůli čemu se zlobí), nedostane teď, ale také nikdy. Přechází do smíření a klesá agresivita. Čtvrtou fází je katarze – těsně před ní se děti začnou tvářit, že odpustí křivdu za určitých podmínek. To můžeme slíbit, že bude, až bude dítě klidné. Katarze je o vysvětlování – dítě získává socializační kvalitu. Rodiče v praxi buď ustupují nebo dítě od nich dostává výprask, či to nechávají na vyřešení mateřské škole. To je velká chyba. Důležité je vyřešit to doma kvůli fixaci na prostředí.

Spousta pozdějších problémů vzniká kvůli neprožitému vzdoru. Vzdor je naprosto klíčový.

Další velmi důležitou sociálně-emoční kompetencí je, aby dítě, které nastupuje do MŠ, se umělo prát, ale umět korigovat impulzivitu a surovost. Pro rodiče (kteří suplují staršího sourozence) to v praxi znamená vyjádřit svou převahu prostřednictvím hry – tzv. kočkováním (kdy to nebolí). Vyjadřujeme si tím přízeň a zároveň vymezujeme sociální pozice. Je důležitý moment, kdy to dítě přijme. Dítě se učí, jak ovládat energii, aby mu nepřerostla přes hlavu. Děti se učí se vzdorem překonat něco, co nechtějí a zároveň si dovolují poručit,  tzv. umět se poprat sám se sebou. Vyjádření převahy je zároveň vyjádřením toho, kdo vás dokáže ochránit. Z vymezení sociální pozice vzniká intimita.

Závěrem – je třeba, aby rodiče své děti přichystali pro vstup do mateřské školy, protože to je nejdůležitější zralost, která existuje. Je to nejnáročnější přechod, zároveň je to i podstata toho, jak rádi chodíme do školy. Důležitým nástrojem je nekonečná vlídná trpělivost.

Seminář byl velmi zajímavý, účastníci nasávali intenzivně znalosti a informace od lektora. Byli tak zaujati jeho obsahem, že ani nevnímali čas a to i přesto, že trval několik hodin. Velmi chválili osobu lektora i způsob předávání informací.

Zapsala: Renata Adámková

• 2656_map_zApis_emoCnI-a-sociAlnI-zralost_220520.docx