Anotace: Cílem semináře je seznámit účastníky kurzu s odpovědností pedagogických pracovníků při výkonu přímé i související pedagogické činnosti.

Jaký je pohled veřejnosti na učitele? Co všechno očekává? Tak např. všeobecný přehled, znalost oboru, didaktické znalosti a dovednosti, schopnost motivovat, schopnost improvizovat, respekt, autoritu, dobrý vztah k žákům, trpělivost, komunikační dovednosti, praktické zkušenosti, organizační dovednosti, tvůrčí přístup….a spoustu dalších. Těch požadavků je opravdu hodně. V současné době je potlačována metodika, což je velký problém. Pak i velké odborné znalosti se minou účinkem, pokud učitel neví, jak je žákovi předat. Rovněž úloha rodiny je podceňována. A jaká je jeho odměna? Špatná spolupráce s rodiči, syndrom vyhoření, přílišná administrativa, předimenzované učební plány, nízká autorita, deprese, psychická náročnost, špatné podmínky pro vyučování, nízké finanční ohodnocení atd.
A kdo je pedagogický pracovník? Osoba vykonávající přímou pedagogickou činnost. Konkrétní rozsah přímé pedagogické činnosti upravuje Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení přímé vyučovaní činnosti, ve znění pozdějších předpisů (je to např. učitel, pedagog v zařízení DVPP, vychovatel, speciální pedagog, psycholog, pedagog volného času, asistent pedagoga, vedoucí pedagogický pracovník, metodik prevence v PPP). Jeho předpoklady jsou plná způsobilost k právním úkonům, odborná způsobilost pro výkon přímé pedagogické činnosti, bezúhonnost, zdravotní způsobilost, prokázaná znalost českého jazyka /pokud nepodléhá výjimce. Kromě přímé pedagogické činnosti vykonává i související pedagogickou činnost (příprava na vyučování, příprava pomůcek, hodnocení prací žáků, dozor nad žáky, účast na pedagogických radách, péče o kabinety, knihovny, studium, DVPP).
Část semináře byla věnovaná kazuistice týkající se přímé i nepřímé pedagogické činnosti – a z toho vyplývajících potřeb - na co je třeba dát si pozor, co podléhá zákonům a jednotlivým paragrafům, kde a čím se může pedagog provinit. Co vše může způsobit zažalování a následné odsouzení – a to jak ředitelů MŠ, ZŠ, tak ostatních pedagogických pracovníků.
Bezúhonnost pedagogických pracovníků je vyžadovaná jak zákonem, tak společenským zájmem (jsou to osoby, které mají přímý vliv na výchovu a vzdělávání dětí a mládeže). Bezúhonný jedinec je ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen – jak za úmyslný trestní čin, tak za nedbalostní – vždy v souvislosti s pedagogickou činností. Bezúhonnost se prokazuje jak před vznikem pracovně-právního vztahu (výpis z evidence trestního rejstříku – ne starší jak 3 měs.), i v případě prací mimo pracovní poměr (zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka z důvodu pracovní neschopnosti). Doporučení pro ředitele – pokud k zastupování používá vždy tu samou osobu a uzavírá s ním DPP nebo DPČ, výpis stačí předložit před uzavřením první dohody.
Došlo k doplnění ve Školském zákoně – především změny týkající se §21 (práva žáků a jejich zák. zástupců), § 22 (povinnosti výše uvedených). Byly přidány § 21a (práva pedag. pracovníků), § 22 b (povinnosti pedag. pracovníků) a doplněn § 31 (doplnění o postup v případě zvláště závažných porušení povinností stanovených zákonem). Cílem této nové právní úpravy je mimo jiné reagovat na některé situace spojené se šikanou a násilím ve školách, zajištění lepší ochrany žáků před fyzickými a psychickými útoky a zlepšení ochrany pedag. pracovníků. Byla zmíněna práva PP při výkonu pedag. činnosti vycházející ze Zákoníku práce – zjm. ustanovení o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci. Případné stížnosti má zaměstnavatel povinnost projednat, a to jak s odborovou organizací, tak se zástupcem pro oblast BOZP (přestupky na úseku BOZP jsou postižitelné dle zák. 251/2005 Sb., o inspekci práce). Školský zákon by měl akcentovat právo na ochranu před fyzickým násilím a psychickým tlakem – např. vhodnou organizací vzdělávání, dobrým rozvržením pracovní doby, dostatečným personálním zabezpečením všech činností, ve vztahu k žákům např. vhodným využíváním preventivních nástrojů, výchovných opatření a nově např. povinným vyloučením žáků. Pedagogický pracovník má právo na nestranné hodnocení neovlivněné emocemi, spravedlivé hodnocení s ohledem na okolnosti a prostředí, má právo se bránit proti nespravedlivému rozhodnutí dle Zákoníku práce. Také má právo na ochranu před neodborným zasahováním do výkonu pedag. činnosti (to lze pouze zákonnými prostředky, např. podle § 11 ZP) či prostřednictvím vedoucích pracovníků nebo kontrolního orgánů (např. ČŠI). Nekompetentním pro stanovování kritérií může být např. zřizovatel (kompetenci má pouze ředitel zařízení).

Velký prostor byl věnován i povinnostem pedag. pracovníků vycházejícím ze ZP. Lektor se věnoval i problémům, které mohou nastat při výkonu pedag. činnosti v souladu se zásadami a cíli vzdělávání vzhledem k ust. § 2 Školského zákona. Byl zdůrazněn především výkon pedag. činnosti v duchu vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání. Další problémy mohou nastat s respektováním a ochranou práv dítěte podle ust. § 21 ŠZ. Velký důraz je kladen na ochranu bezpečí a zdraví dětí, na předcházení rizikům (např. dodržování max. počtu žáků ve třídě, pravidla pedag. dohledu, prevence rizikového chování, vytváření bezpečného prostředí, předcházení šikany aj.). Stěžejní roli a zodpovědnost nese ředitel, který však může pověřit i někoho z pedag. pracovníků.
Učitelské povolání patří z hlediska psychické zátěže mezi nejnáročnější. Učitelé jsou vystavování nejrůznějším formám emočních situací, které mohou vést až k syndromu vyhoření.
Velmi závažným problémem jsou tzv. přestupky. Jsou to škodlivé protiprávní činy, které jsou v rozporu s právní normou. Podle zák. č. 251/2016 se fyzická osoba dopustí přestupku při ublížení na zdraví někomu jinému, při ublížení na cti, když někoho urazí nebo zesměšní, či úmyslně naruší občanské soužití (vyhrožování újmou na zdraví, nepravdivé obvinění z přestupku, schválnosti, jiné hrubé jednání). Ve školství se jedná o případy, kdy fyzická osoba /zákonný zástupce nepřihlásí dítě k zápisu k povinné školní docházce, zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka nebo o povinné předškolní vzdělávání dítěte nebo nepřihlásí dítě k povinnému předškolnímu vzdělávání – vše řeší ust. § 182a zákona č. 561/2004 Sb. Za tyto prohřešky je možné uložit pokutu do výše 5 000,-Kč. Možnost uložit pokutu až do výše 50 000,-Kč je za nepřijetí či nesplnění opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekční činnosti (ČŠI – projednává na 1.st.). Možnost uložit pokutu až do výše 500 000,-Kč je za porušení mlčenlivosti o informacích veřejně nepřístupných (MŠMT – projednává na 1.st.) Ještě rozeznáváme i přestupek podle zák. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně dětí – tím může být ponechání dítěte bez dozoru přiměřeného věku a tím vystavení nebezpečí vážné újmy na zdraví dítěte, či toho, že dítě někomu jinému způsobí újmu na zdraví nebo škodu na cizím majetku. Přestupkem je také použití nepřiměřeného výchovného prostředku či omezení.
Dalším bodem byla trestní odpovědnost – podle §273 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb. – týká se těch, kteří z nedbalosti způsobí obecné nebezpečí tím, že vydají lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu (požár, povodeň, výbuch) – hrozí trest odnětí svobody až na 2 roky nebo zákaz činnosti.
Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí – škola je povinna bezprostředně oznámit OÚ s rozšířenou působností podezření z poškozování zájmu dítěte. Sociálně právní ochrana dětí se také vztahuje na děti, jejichž rodiče zemřeli, neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti nebo nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti. Další děti vyžadující SPO – ty, které zanedbávají školní docházku, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin, opakovaně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití, které se opakovaně dopouštějí útěku od rodičů/pěstounů, jsou ohrožované násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za jejich výchovu aj. Škola má povinnost bezodkladně oznámit tuto skutečnost, pokud se jedná o podezření ohledně poškozování zájmu dítěte, jinak hrozí správní pokuta. Oznamovací povinnost je vztažena na dva případy – nepřekažení trestného činu a neoznámení trestného činu. K trestním činům týkajících se dětí a mladistvých patří např. znásilnění, pohlavní zneužití, týrání svěřené osoby, zneužití dítěte k výrobě pornografie. Pedagogy je nutné upozornit zjm. na oznamovací povinnost k trestnému činu týrání svěřené osoby.
Obecná odpovědnost za škodu – upravena zákonem č. 89/2012 Sb. Občanského zákoníku – každý je povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo vlastnictví jiného. Předpokládaný vznik – zavinění, porušení právní povinnosti, vznik škody nebo existence příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody.
Co by mělo být úlohou školy? Od počátku školní docházky vést žáky k odpovědnosti za svůj vlastní život a své zdraví – mít vše zapracované ve školním řádu.
Jaké jsou povinnosti školy? Vyhodnocovat a předcházet možným rizikům, která by mohla ohrožovat životy a zdraví žáků, vyhledávat a odstraňovat rizika, předávat žákům informace o nich, upozorňovat na chyby, zajistit jejich poučení a předat jim instrukce o možnostech ohrožení zdraví a bezpečnosti. Je doporučeno vypracovat si vzory poučení, která se se žáky proberou před některými akcemi, příp. v jejich průběhu. K hlavním rizikům patří nebezpečí ze strany spolužáků, neznámých lidí, pravidla bezpečného pohybu po komunikacích, zacházení s neznámými předměty, pravidla pohybu v tělocvičně, dílnách a jiných specializovaných učebnách.
Byla probírána odpovědnost za škodu, osoby za ni zodpovědné, jednotlivé okolnosti, které se posuzují.
Škoda způsobená nezletilým, plus paragrafy, které se vztahují k této skutečnosti, škoda způsobená svěřenou osobou a varianty této odpovědnosti byly dalším bodem semináře. Byla zmíněna odpovědnost podle Zákoníku práce a s tím souvisejícími pojmy, odpovědnost škol a školských zařízení za škodu způsobenou žákům. Dle zákona č. 561/2004 Sb.  pokud je škola, školské zařízení činností, kterou vykonává právnická osoba, nese vždy odpovědnost za škodu; v případě, že škola nemá právní subjektivitu (zřizovatelem je MOCR, MSPR, MVCR), za škodu odpovídá jejich zřizovatel. Učitel za škodu  sám bezprostředně neodpovídá, pouze v případě, že by ji sám způsobil.
Lektor průběžně prokládal svůj výklad velmi zajímavými kazuistikami, díky kterým bylo víc než zřetelné vše, o čem byla teorie. Všichni účastníci si seminář opravdu užili – díky panu doktorovi Koblihovi získali spoustu cenných informací a rad.

• 2153_map_zApis_odpovednost-pedag.-pracovniku_201103.docx